I v dnešní době se ještě Impuls dá v některých obchodech koupit. Zájem o něj je už ale mizivý. V 80. letech by taková prodejna pod náporem návštěvnic utrpěla značné škody. Impuls se totiž schovával téměř výhradně pod pultem známým, do obchodu a prodeje chodívalo jen pár kousků. Kdo je ukořistil, byl král. Vlastně spíš královna.
Jaký div, že mezi přáními dárků k Vánocům byl tento spray také na předních místech. V případě, že se doplnil ještě o lesk na rty, který se začal v Československu prodávat až v 80. letech, který byl také úzkoprofilový, podarovaná dívka nebo žena byla na vrcholu blaha. A neřešila, jestli šlo o lesk v kuličce nebo polský v malém bílém kelímku s třešňovou nebo jahodovou příchutí. Asi není třeba zdůrazňovat, že se samozřejmě obě tyto věci daly pořídit jako sázka na jistotu také v Tuzexu.
Krásně střižený kabátek lemovaný kožešinou byl velmi slušivý. Přání mít ho se uhnízdilo v 70. a 80. letech v hlavě aspoň na chvíli asi každé ženě a dívce, nicméně dosáhla na něj jen některá. Stával od 2000 Kčs výše, což představovalo u někoho víc než jeden měsíční plat, takže splnit takový sen nebylo možné každé představitelce něžného pohlaví. Jako všechno lákavé a trochu atraktivní navíc nebylo jednoduché tento druh kabátku pořídit. Přijít do obchodu s kožešinami a koupit ho možné nebylo. A tak, když už si někdo peníze na něj našetřil, nezbývalo, než vytrvale obcházet prodejnu, mile se tvářit na prodavačku a případně jí občas přinést alespoň balíček mleté kávy.
Svá přání měly pochopitelně také děti. Pokud byly malé v osmdesátých letech, s vysokou pravděpodobností toužily mít pod stromkem „mončičáka“. Chlupatou, plyšovou hračku s gumovou hlavou, která při zmáčknutí pískala. Byl to velký hit, který neminul snad žádné dítě té doby.
pokračujte na další straně