Kdo neměl v době socialismu džíny a byl mladý, jako by neexistoval. I proto byly džíny na žebříčku přání úplně nejvýš. Jen málokteré se daly velmi zřídka pořídit někde v běžném obchodě, s jistotou se kupovaly jen v Tuzexu. Za bony, které bylo nutné koupit od veksláků.
To bylo přání všech slečen a mladších žen. Stejně jako džíny se kupoval v Tuzexu za bony, někdy se dal pořídit ale i při zájezdu do Polské lidové republiky či NDR. Nejlevnější připomínající vajíčko stával 17 bonů. Průhlednou slídu zdobily v okrajích deštníku květy. Dražší kousky vyšly i na 30 bonů, bývaly jednobarevné, ale v krásných pastelových odstínech. Která holka tento typ deštníku pod stromečkem našla, stala se terčem závisti holek ostatních, ale zároveň i hvězdou.
Obojí se kupovalo též v Tuzexu, ale kdo měl známé v drogerii či parfumerii, mohl tyto hygienické relikvie koupit i za koruny. Jen velký barbar mýdlo začal ihned používat ke svému účelu, většinou bylo na velmi dlouho uloženo do skříně, aby od něj vonělo prádlo. A když přišla domů návštěva, nenápadně se ta skříň otevřela, aby návštěvník viděl, jaký skvost doma dotyčný má. Opravdu to takhle chodilo. Největší klikaři měli doma i ovocně vonící mýdlo průhledné. A věřte, že kdo takový dárek pod stromkem našel, určitě ho nenapadlo urazit se.
Dnešní generace, která dobu socialismu nezažila, asi těžko pochopí, jak moc velkým přáním mohlo být ve své době pro mladé lidi tričko, na kterém je nějaký pěkný nápis. Mohla to být Coca Cola, mohl to být název nějaké skupiny, prostě něco, co vypadalo, a většinou bylo, z kapitalistického světa. Občas tedy taky z Maďarska, kam to ovšem z Čech bylo dost z ruky.
pokračujte na další straně