Asi koncem 6. stol. byl přijat obecně způsob výpočtu data Velikonoc – Alexandrijský způsob. Vychází ze zásady slavit Velikonoce po jarní rovnodennosti (21. 3.) v neděli po prvním jarním úplňku. Takto stanovená neděle může být v rozmezí od 22. 3. do 25. 4. Podle křesťanské tradice Velikonocemi končí čtyřicetidenní půst, který začíná Popeleční středou.
Květná neděle je poslední postní neděle, slaví se čerstvými ratolestmi, kterými prý vítali Ježíše Krista, když přišel do Jeruzaléma. V kostele se světívaly kočičky, které se pak přinášely domů, aby přivítaly jarní svátky. Po Květné neděli se v domě začínalo velkým úklidem, čistý dům symbolizoval i čistotu života a novou naději.
Po Modrém pondělku a Žlutém úterku, které patřily vymetání pavučin z celého domu, začíná velikonoční, neboli pašijový, velký svatý týden Škaredou nebo Sazometnou středou. Tento den se vymetají komíny a neměli bychom se prý ani mračit a škaredit, abychom se pak nemračili celý rok.
Na Zelený čtvrtek se jedla jenom zelená strava jako například špenát, zelí, kopřivy, aby byl člověk zdravý po celý rok. Kostelní zvony zní na Zelený čtvrtek naposledy, pak prý odlétají do Říma a znovu zazní až na Bílou sobotu. Podle tradice, když zazní zvony naposledy, si máme zacinkat penězi, aby se nás držely celý rok. Někde se zvoní paličkou o hmoždíř, aby stavení opustily myši a také hmyz.
Na Zelený čtvrtek vstávaly hospodyně časně, aby zametly dům ještě před východem slunce. Smetí se odneslo na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy. Správný hospodář zase prý zaseje len a hrách. V tento den také nemáme nic půjčovat a s nikým se hádat a škorpit, aby se nám celý rok hádky vyhnuly a peníze se nás držely.
pokračujte na další straně