Hlavní zdroj šikany podle historika Prokopa Tomka tkvěl v rozdělení vojáků na starší, označované jako „supráci“ či „mazáci“ a nováčky zvané „bažanti“, „krysy“ nebo také „holubi“ aj. Tyto přívlastky a celkové vědomí, že muži, kteří slouží déle, jsou ti váženější, přispívaly k tomu, že měli služebně starší vojáci v podstatě volnou ruku a mohli si s nováčky dělat, co chtěli.
Hierarchie vztahů panovala hlavně na příznačně nazvané „mazácké“ vojně. Nově příchozí zde museli fungovat téměř jako sluhové. Očekával se od nich úklid za dva lidi, obstarávání jídla i speciální značky cigaret. V noci se projevila opravdová moc „mazáků“. Nováčci byli nuceni zpívat a přitom odmotávat a navíjet toaletní papír na ruličku, dělat kliky či plazit se pod postelemi. Spánku si moc neužili, a čím více se jejich služba chýlila ke konci, tím "výživnější" někdy šikana byla.
pokračujte na další straně