Za komunistů měli všichni alespoň trochu zdraví muži povinnou dvouletou vojenskou službu. I když se mnoho z nich chtělo vykroutit, zúčastnit se musela většina. Nakonec i ti fyzicky či psychicky slabí jedinci. Naneštěstí byli společně s intelektuály jakožto třídními nepřáteli oblíbeným terčem ostatních. Měli totiž vojnu zkrácenou na rok.
Při příchodu do vojenských útvarů byli všichni „odosobněni“, tedy ostříháni, přišli o své osobní věci a všechno oblečení. Následně dostali stejnokroj, uniformu, podobně, jak se to děje ve vězení. Díky ztrátě osobnosti tak mladí muži ztratili jistoty, a bylo tak lehčí je zlomit: Mnohem lépe poslouchali rozkazy.
Násilí se stupňovalo a svého vrcholu dosáhlo na konci 60.let, dokonce se staly i případy, že někdo vojnu nepřežil.
pokračujte na další straně