Pokud minusy, které tehdejší školství mělo, nevyvážilo rodinné zázemí, mohlo některé žáky do budoucna spíše poškodit než jim poskytnout trénink v soutěživosti. Sama si z dob vysokoškolských studií vzpomínám, jak odlišně pedagogové vnímali před- a porevoluční generaci studentů. Zatímco ta starší měla často obavy klást učitelům otázky a nebyla zvyklá s vyučujícími diskutovat, ta mladší s tím neměla žádný problém.
Vnímat tzv. Husákovy děti jako jednoznačné vítěze transformace by byl omyl. Dravá část se prosadila, jiná si díky novým možnostem rozšířila obzory, což je také nepochybný předpoklad k úspěchu a spokojenějšímu životu. Existuje ale i ta část, která se za vítěze nepovažuje. Padesátníci, kteří řeší především dobu svého odchodu do důchodu, nebo ti, kdo s láskou vzpomínají na socialismus. Na sociálních sítích lze nalézt velmi početné skupiny, kde lidé ve věku Husákových dětí pěstují nostalgii po předrevoluční době. Část zkrátka navzdory okolnostem neuspěla, a to z rozmanitých důvodů. Možná, že úspěch čeká až na jejich děti, tedy tzv. Husákova vnoučata.
zdroj: medium.seznam.cz