Požadavek, aby „dřeli“ stejně jako kdysi oni, nebo nelichotivé poznámky o Generaci Z, které se nechce pracovat a řeší také svůj odpočinek a dostatek volného času, mohou souviset s nepochopením jejich situace i životní strategie, kterou volí. Nepřekvapí ani to, že tento, kdo chce uspět, raději sází na vlastní start-up než na pomalý kariérní vzestup v korporaci.
Ta část Husákových dětí, která dosáhla velkého úspěchu a dostala slovo ve zmíněném textu, je pochopitelně menšinou i v rámci své generace. Velká část jejich vrstevníků prožívala devadesátky hlavně jako jeden velký mejdan a svou budoucí kariéru tehdy tolik neřešila. Jiní šli ve vyšlapaných stopách, které jim předurčili rodiče či úzce specializovaná škola, které tehdy mladí opouštěli v nižším věku než dnes. Část tehdejších dvacátníků tak na vlastní podnikání nebo úspěšnou kariéru ani nepomyslela.
Zmínka o přeplněných třídách, kde si svou dravost trénovali budoucí „vítězové“ z devadesátek mne přivádí k úvaze, do jaké míry byla tato situace pro jinou část tehdejších dětí naopak velmi nevýhodná. Dosáhnout kvalitní výuky a individuálnějšího přístupu bylo v takovém počtu žáků nemožné. Zesílilo naopak volání po kázni, poslušnosti a konformitě, což nutně muselo „méně dravé“ do budoucna poznamenat a možná je i odradit od toho, aby spoléhali sami na sebe.
pokračujte na další straně