Snaha „nalejt“ do nebohých školáků trochu základů marxismu-leninismu a dalších podobně záživných témat měla za následek, že vychovat z dětí zapřisáhlé svazáky a později „komunisty“ nebylo jen tak jednoduché. Přesto to ne všichni zaujatí dospělí nepodceňovali a dělali, co bylo v jejich silách. Ideologie se tak promítala i do orientačních závodů nebo takzvaných stezek odvahy či pochodové hry nazývané šipkovaná. K posílení světového míru přitom nechyběly ani budovatelské písně. Ty se nesly kolikrát údolím nebo v blízkosti lesa i u táborového ohně.
Mnohé pionýrské tábory měly i další specifika. K zocelení (nejen) „Husákových“ dětí (děti narozené v 70. a 80. letech, pozn. red.) se pořádaly třeba též celodenní výlety. Bez ohledu na počasí, takže klidně i když lilo jako z konve. Oblíbené u některých (zřejmě trochu sadistických) soudruhů vedoucích byly též různé „super“ hry, jako hledání zemljanky s partyzány. Vše ideálně s dětmi v krojích – v tomto popisovaném případě v kroji se zelenou khaki košilí a pionýrským šátkem, hnědými nebo zelenými kalhotami či kraťasy (s nápisem na přezce opasku: Vždy připraven!).
Dnes už se méně ví, že existovaly dokonce mezinárodní pionýrské tábory, takže děti z jiných států, tedy pochopitelně těch ideologicky spřízněných, mířily k nám. Ale na oplátku děti z Československa zase jezdily do zahraničí.
Vrcholem pro všechny uvědomělé pionýry z ČSSR byly tábory v SSSR. Právě v Sovětském svazu se nacházelo místo, které se v tomto ohledu stalo legendou. Jednalo se o Artěk na Krymu, kde se pionýrská dostaveníčka konala od roku 1925 a zúčastnily se jich miliony dětí z celého východního bloku.
zdroj: https://styl.instory.cz