Tehdy se chodilo, tak jako dnes na nějaký kroužek, do Pionýra. Co to vůbec bylo? Jednalo o mládežnickou organizaci, jejímž vzorem byla Všesvazová pionýrská organizace V. I. Lenina, která vznikla už roku 1922 v Sovětském svazu, a za dobu své existence vychovala spoustu oddaných soudruhů a soudružek. Tato organizace, v ČSSR nejprve pod názvem ČSM a později SSM, také pořádala pro děti a mládež pionýrské tábory, na něž mnozí jejich účastníci vzpomínají dodnes. V rámci objektivity nutno říct, že většinou v dobrém a s nostalgií.
Cesta do Pionýra vedla nejprve přes období Jisker. To byli takoví pionýři - čekatelé. Jejich úkolem bylo plnit úkoly a získávat třeba moudrou sovu, pilnou včeličku, chytrého pejska, mrštnou kočičku. Vše bylo podmíněno slibem, na který byli zváni rodinní příslušníci a byl slavnostním aktem v rámci školy. Kdo by si nevzpomněl na jeho znění?
„Slibuji dnes přede všemi, jako jiskra jasná,
chci žít pro svou krásnou zemi, aby byla šťastná.“
Po splnění úkolů byla jiskra čekatelem na to, aby se z ní stal pionýr/ka. K tomu docházelo zhruba v 9 letech dítěte – tedy ve 3. třídě.
Pionýrské tábory byly většinou dětskými tábory, jaké je možné vidět i jinde na světě. Ovšem ideologie (a hlavně vedoucí, kteří jí byli zasaženi) si žádala své. Někdy šlo o úsměvné příhody, jindy s trpkou příchutí.
Jestliže šlo o druhý případ, pak většinou byl problém v tom, že pionýrské tábory s jejich někdy vojenskou disciplínou vychytanou do nejmenších detailů a bezohlednou k věkovým zvláštnostem dětí, přiváděly pionýry až k pláči. Ne každý totiž zbožňoval každodenní ranní nástupy, dopolední a odpolední zaměstnání, brzké večerky. A když se to podpořilo zapálenými soudruhy a soudružkami, co se snažili na dětech podepsat ideologicky, odpor se dal pochopit.
pokračujte na další straně