Měla kolem čtyřicítky, dařilo se jí v práci, doma měla milujícího muže a dvě vytoužené děti. Její nitro však sžírala bolest a pochybnosti. Nevěděla proč a už vůbec netušila, jak se z toho dostat ven. Zjistila, že existuje něco, co ji na chvilku z té mizérie vytáhne. Alkohol. A podlehla mu úplně.
Opíjela se tak, že zanedbávala práci i svou rodinu. „Já jsem dokázala pít celou noc, i když jsem věděla, že ráno točím reklamu a že když tam přijdu opilá, bude za to velmi tvrdý finanční trest,“ vzpomínala pro iDNES.cz Eva Holubová, která měla s alkoholem problémy od té doby, co přišla o rodiče. Deprese a pocit osamělosti nezmizely, ani když poznala Miroslava a narodila se jim dvojčata. Právě naopak. Pila ještě víc a závislost se stupňovala.
„Nesnášela jsem tě kvůli dětem. Ty jsi slíbila, že přijdeš za dvě hodiny a nechala si děti i pokakané, počurané. A pak tě musel někdo přivést, protože jsi byla totálně na mol. Museli jsme tě osprchovat, uložit do postele a ještě celou noc pečovat o děti. A ráno ses o ně také nemohla postarat,“ říkala herečce v pořadu České televize její přítelkyně Klára Formanová.
Evu Holubovou v té době ale neodradilo ani to, že všemu musely přihlížet její děti. „Měla období, kdy pila fakt hodně a bylo mi to velmi nepříjemné, protože jsem se za ni styděla. Občas pila tak, že nevěděla, kdo je,“ říkala před lety dcera Karolína. Zrcadlo Evě Holubové nastavil až její kolega a kamarád Jan Kraus, který s ní odmítl odehrát představení, protože přišla opilá.
Řekl jí, že se nejedná o divadlo, ale o život. To byla pro ni poslední kapka a dovolila, aby ji Jan Kraus odnesl na psychiatrické oddělení. Tam se její život otočil o 180 stupňů. Konečně zjistila, proč alkohol ovládl každý kousek jejího života.
Trpěla totiž endogenními depresemi, při kterých se z těla nevylučuje serotonin, tedy hormon štěstí. Musela se smířit s tím, že s alkoholem, který jí pomáhal, se musí navždy rozloučit. Alkohol byl podle ní jako lichvář, který něco nabízí, ale úroky jsou velké a nepřiměřené.
Eva Holubová chodila k psychiatrovi, brala antidepresiva a učila se zacházet se svými emocemi a vnitřkem. Odhodlala se o depresích a alkoholismu mluvit i veřejně, začala podporovat protialkoholická centra pro ženy a sama začala žít znovu. Sama však zdůrazňuje , že začít znovu neznamená opustit svou rodinu či partnera.