„Otec patřil k těm rodičům, kteří vždy říkali – ty to nedokážeš, to se ti nepodaří,“ vzpomínala Eva. Právě s tátou nakonec zůstala sama. Maminka ji opustila velmi náhle.
„Měla jsem tehdy v březnu slavit 25 let a ona v květnu 52. Přišlo to rychle, buch buch, hypertenze, šla nakoupit a už ji vezli. Nevrátila se domů a my jsme ji hledali po nemocnicích. Našli jsme ji hned v první,“ napsala Eva, která přiznala, že byla velmi mladá, když na světě zůstala úplně sama. „Oba rodiče mi zemřeli, když jsem byla mladá, neměla jsem ještě svou vlastní rodinu, žila jsem na světě sama,“ vzpomínala na těžké období svého života, které utápěla v alkoholu.
Velká rána přišla, když jí bylo 19 let a potratila. Chtěla si sáhnout na život, ale nakonec byla po maturitě učitelkou v mateřské školce i sanitářkou v ústavu. „Rok jsem se flákala po hospodách, odnikud nikam. Měla jsem pocit, že jsem naprosto zbytečná,“ popisovala své rozpoložení.
Po letech se rozhodla, že se dostane na Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU). To se jí podařilo až na třetí pokus v roce 1981 a mezi spolužáky byla nejstarší. I lásku svého života poznala až krátce po revoluci, kdy byla čerstvou třicátnicí.
pokračujte na další straně