Jednou za týden bylo (skoro)povinné odpoledne ve znamení hesla „K budování a obraně socialistické vlasti buď připraven!“, tedy v Pionýru. Některé soboty byly pracovní a šlo se normálně do školy. Ta byla vůbec hodně ukázněná – přestože jsme nenosili školní uniformy, na tělocvik jsme „jako jeden muž“ oblékli cvičební úbor: kluci červené a holky slušivé modré trenýrky a bílé tričko nebo tílko a k tomu cvičky zvané spartakiádky neboli jarmilky.
Když už jsme u oblečení: na ulicích většinou panovala nudná šeď, ale něco z disko stylu osmdesátek k nám ze Západu dorazilo, takže frčely lesklé legíny a v pastelové šusťákovce se chodilo i na diskotéku. Děvčata musela mít letní vietnamky a naopak nesnášela kamaše a hnědé bavlněné punčocháče. Legendou jsou džíny zvané plísňáče – tvrdé modré kalhoty z české džínoviny se doma dřely rýžákem nebo upravovaly bělidlem, aby vypadaly moderně sepraně. Na lyže se jezdilo ve šponovkách nebo šusťákové kombinéze, zatímco na pláži u rybníka měli všichni muži pěkně vykrojené plavky.
Pokračování na další straně.