Cestou domů jsem si vše v hlavě několikrát „přehrála“ a snažila jsem se na věc dívat z několika úhlů pohledu. Když jsem o tom přemýšlela, byla jsem stále více naštvaná, protože se mi vybavilo, kolik lidí ve svém okolí slýchám říkat podobné věci o chudobě, bídě, o tom jak na to či ono nemají… Pak je paradoxně vídám kupovat si cigarety nebo alkohol všeho druhu. Když si uvědomím, kolik tyto věci stojí a oni si je mohou dovolit, tak se zřejmě nemají tak zle, jak pořád dokola opakují.
Dovolím si zde uvést ještě jednu svou zkušenost. Před časem jsem pronajímala byt a nájemníci mi dlužili peníze za několik nájmů. Pořád mi vysvětlovali, jak jsou na tom finančně špatně, vykládali mi o svých dětech, které musí jíst jen chleba s máslem a podobné historky. Tak jsem trpělivě čekala, až se jejich situace zlepší. Jednoho dne jsem nájemnici zahlédla na parkovišti u supermarketu. Vozík měla narvaný pivem, vínem, nechyběly kartony cigaret a nějaký tvrdý alkohol. K tomu spousta sušenek, chipsů a podobných dobrot. Chleba a máslo pro „nebohé“ děti, o kterých mi předtím vyprávěla, jsem tam nezahlédla.
Tento článek jsem napsala pouze jako krátké zamyšlení nad tím, jak si někteří naši spoluobčané nejsou ochotni určité věci odřeknout, a než by tak učinili a měli se alespoň o něco lépe, budou raději dál pokrytecky věčně „kňourat“. Každý si své peníze může utrácet, za co chce, to nijak nerozporuji, ale když dává někdo každý měsíc tisíce korun z „napjatého“ rodinného rozpočtu na cigarety a alkohol, tak ať se nediví, že mu potom nezbývají finance na jiné věci.
pokračujte na další straně