Poslední dobou se opakovaně setkávám s tím, že někteří lidé bědují, jaká je v Česku bída a jak se mají špatně. Člověk, když je poslouchá, má pomalu pocit, že zřejmě žijí na ulici a „umírají“ hlady. Překvapuje mě, když si pak k nákupu přidají ještě třeba lahvinku tvrdého alkoholu a karton cigaret. Pokud jim, jak říkají, chybí peníze a cítí se být chudí, tak ať tedy přestanou v první řadě kouřit a holdovat alkoholu. Ani jedno k životu rozhodně nepotřebují. Navíc ušetří spoustu financí, a ještě udělají něco pozitivního pro své zdraví.
K sepsání tohoto článku mě přiměla osobní zkušenost. Při nákupu v supermarketu mou pozornost upoutal otec s asi čtyřletou dcerkou, která mu pořád dokola opakovala: „Tati, já chci banán.“ On zatím dával rohlíky do sáčku. Nic jiného v košíku neměli. Když holčička nepřestávala, tak ji okřikl v tom smyslu, že „s mámou nemají peníze na to, aby jí kupovali blbosti“. Po chvilce malá začala natahovat. Bylo mi dívenky v tu chvíli líto, a tak jsem šla a k sobě do košíku přihodila trs banánů a poté se vydala zaplatit, abych jim mohla banány předat.
Mezitím dvojice zamířila také k pokladně. Pán vyndal sáček s asi deseti rohlíky a k mému překvapení požádal pokladní o láhev vodky a čtvery cigarety. Zůstala jsem na něj koukat „jako opařená“. Tak dceři odmítne koupit banán, protože na to podle jeho slov „s mámou nemají“ a na cigarety a vodku mají? Dotyčný by byl výtečný kandidát na titul „Otec roku“. Když zaplatil, dala jsem holčičce banány, ta mi na rozdíl od svého povedeného otce poděkovala. Celkově ve mně tato scénka zanechala hodně smutný dojem. Kolik u nás asi žije dětí, které mají stejně sobecké rodiče?
pokračujte na další straně