Já si ale nedávno při povlékání ložního prádla vzpomněla na dárky, které jsem dostávala asi tak od svých osmnácti let. Zhruba. A to byla výbava, moji milí. Damaškové povlečení! Šestkrát! A vidíte, mám ho dodneška a drží pořád jako nové. Nezničitelné. Proto je mi ho líto vyhodit. Obchod nabízí nepřeberné množství povlečení krásných vzorů i tkanin. A jako na potvoru to moje bílé s lesklým vzorem (šest polštářů, šest peřin, šest prostěradel) je stále jako nové. Dále jsem dostávala hrnce (ty už jsou v popelnici) na vaření, utěrky (ty už také nemám), porcelánový servis (ten mám) apod.
Určitě jsem nebyla sama. Tenkrát jsme tyto dárky dostávaly skoro všechny. Tedy skoro všechna děvčata (nebojte, chlapci ne). No, a vidíte. Jsme u toho. Tak to bylo dřív. Pochybuji, že ještě dnes někdo takové dárky dostává. Jednak "svatba" je už za zenitem a není tolik aktuální a toužebně očekávaná jako dříve. A jednak ne každá dívka se připravuje na to být hospodyňkou a zboží je tolik a za pár kaček, že už to dávno ztratilo svůj význam.
pokračování na další straně: