Skoro až romantický příběh dal vzniknout jedné z něžnějších vzpomínek na socialismus. Nevíme, jak vy, ale my jsme jako děti cukřenky plné legendárního barevného cukru bridž vyjídali skoro tak houževnatě, jako by to byla luxusní bonboniéra.
Klasické sladidlo nás nechávalo zcela chladnými, ale jakmile jsme viděli světle růžové srdíčko nebo modré káry, byli jsme schopni naházet si jich do čaje nebo rovnou do pusy klidně deset. I když pak pod vlnou sladkosti všechny naše chuťové buňky upadly do kómatu. Jó, to byly časy!