Psal se leden roku 1843, když manželku rakouského ředitele dačické rafinérie cukru Jakuba Kryštofa Rada postihla nemilá příhoda. Tehdy se totiž sladký krystalický prášek prodával v elegantních, nicméně nesnadno porcovatelných homolích. Když se snažila kousek ukrojit, místo cukru si uřízla kus prstu a neštěstí bylo na světě.
Manžela paní Radové to přivedlo na praktický nápad - co, kdyby cukr kuchařkám a hospodyním prodával už naporcovaný? A tak si dal patentovat kostkový cukr a ani ne za rok od nehody dostala jeho žena krabici plnou bílých a červených kostek.
pokračujte na další straně