V 80. letech se objevily na našem trhu, i když poměrně vzácně, skřipce do vlasů. Prodávaly se různé druhy, velké, malé, barevné i černé. Čím víc jich žena nebo dívka na hlavu umístila, tím víc dávala najevo, že ví, co se nosí. Výhodou bylo, že střih, na který se skřipce připnuly, mohl být téměř libovolný. Navíc když nebyly k dostání skřipečky, kreativní lidé za železnou oponou vymysleli alternativu. Nastříhali barevná víčka od vyschlých fixek. Když se kroužek, který z toho vznikl, rozstřihl po šířce, byla na světě paráda do vlasů, která sepnula menší pramínky kštice jako skřipeček.
Do doby retra, i když už po pádu socialismu, se řadí i léta devadesátá. Když dívky omdlévaly všude tam, kde se vyskytli kluci ze skupiny Lunetic, bylo jasné, že i obyčejní kluci budou chtít něco z té jejich hvězdné slávy na sebe dostat. A tak v kadeřnictvích zaznívalo často přání: „Chtěl bych ostříhat jako to mají Lunetici.“
Jakmile pominula móda mokré trvalé, začaly holky toužit po tom, mít vlasy krepované. Pokud na to neměly krepovací kulmu nebo žehličku, dalo se takového kýženého vzhledu dosáhnout i tím, že si na noc zapletly co nejvíc copánků a ráno je rozpletly. Riziko pro ty, co měly vlasy husté a třeba tvrdé, bylo obdobné jako u rozčesané trvalé – hlava s vlasy tímto aktem získala rozměr pátracího balonu. Ale IN to bylo.
zdroj: styl.instory.cz