Obhájci minulého režimu často tvrdí, že se v něm žilo méně konzumně. Státem řízená ekonomika jako kdyby nenabízela možnost nezřízeného nakupování jako tomu bývá zvykem v kapitalistických zemích a režim se snažil „svého“ člověka vychovat, aby po nakupování ani příliš netoužil.
Problém nicméně spočíval v tom, že socialistická ekonomika nefungovala jako celek. Lidé například museli chtě nechtě podporovat šedou ekonomiku ve formě řemeslníků pracujících na tzv. melouchy, protože dočkat se například drobné opravy v domácnosti oficiální cestou bylo někdy nemožné.
Stát věděl že šedá ekonomika ve společnosti bují, nechtěl proti ní ale zasahovat. Věděl, že sám není schopen potřeby lidí zajistit a že mu tak nezbývá nic jiného, než zástupy socialistických pseudopodnikatelů přehlížet. Lidé zkrátka museli nelegální cestou suplovat selhání státu.
Stejné to bylo s černým trhem. Na ten museli vstoupit i ti nejzarytější zastánci režimu, jinak to nešlo. Zboží jako kosmetika, džíny, elektronika nebo automobil totiž bylo nedostatkovým a dosáhnout na něj bylo možno pouze nelegální cestou a často za pomoci úplatků. Jiná volba ale nebyla, socialistické hospodářství nezvládalo obhospodařit potřeby svých občanů.
pokračujte na další straně