A pokud se tito malí pacienti snaží na něco upamatovat, bývají to jen ty hezké a pozitivní věci. Radost jim udělají i drobnosti, například drobné problémy kamaráda ve vedlejší posteli, kterému například upadlo pití nebo jídlo.
Pokud to jen trochu jde, je dobré je nechat mluvit. Poslechnout si, co mají na srdci, jakkoli nám to v tomto okamžiku možná nepřijde důležité. Pro ně to totiž důležité je. Nevadí, že nějaký zážitek rozebírají pořád dokola. Pomáhá jim to. Nechtějí myslet na to, že umírají, ale na to, co na tomto světě zažili. A právě to bychom jim měli dopřát ze všeho nejvíc.