Stejně jako v malých obchůdcích ve vsích a obcích však nebyl nákup v takovém obchodě jednoduchý. Kdo si dopředu neobjednal třeba chleba, mohl odejít s prázdnou taškou, maximálně naplněnou olejovkami a sušenkami. Chleba a pečivo se vozilo totiž většinou v takovém množství, aby uspokojilo místní obyvatele, ale zároveň, aby se nemusilo vozit zpátky.
Pojízdné prodejny byly zvláštní kapitolou družstevního obchodu. Vyjíždět i do odlehlých vesnic začaly hned po válce. Sortiment měly značně omezený, většinou představoval jen základní potraviny – vedle pečiva i konzervy a sušenky. Časem se některé vylepšily natolik, že nabízely širší sortiment, třeba i zákusky.
V každém případě bylo všem prakticky jedno, zda do obce přijížděla pojízdná prodejna upravená z nákladního auta nebo autobusu.
pokračujte na další straně