Za našich časů byl svět ještě jiný, naše babičky ještě pekly doma chleba. Tehdy si lidé ještě pomáhali a poděkování za to ani nečekali.

Tehdy byli lidé ještě jednotní, skoro jsme ani nezavřeli bránu. Sousedé si také dávali pozor, kdyby měl někdo problém, mohli se svobodně bavit.

Děti poslouchaly dospělé, nikdy neodpovídaly, věděly, že to, co dospělý řekl, je pravda. Každé dítě poslouchalo vyprávění dospělých, zajímavější příběh v té době nebyl. Děti vždy předem pozdravily dospělé, věděly, co je to respekt.

Rodina se vždy scházela k nedělním obědům, v babiččině malinké kuchyni bylo místo pro mnoho lidí. Sešli se a hodně si povídali, všichni sdíleli své radosti i strasti. Víkend byl bez vývaru nemyslitelný.

Ne vždy bylo na stole maso, ale nechybělo, důležité bylo, že rodina byla pohromadě. Za zimních večerů byly ve sparhelte smažené brambory a o lahodnější pohoštění nebylo nouze. Dnešní děti tuto chuť neznají, v té době byly i brambory jiné.

pokračujte na další straně

Líbil se Vám článek? Sdílejte ho na sociálních sítích.