Bufety, ve kterých se jedlo na stojáka, se staly postupem času nejpoužívanější formou poledního stravování. A vlastně i ranního.
V bufetech totiž nebylo výjimkou, že do nich na své první ranní pivo a párek k snídani chodili dělníci cestou do práce, nebo ti, kteří pracovali na stavbách. Po nějakou dobu byl ostatně ohřátý párek jedním z mála teplých jídel, které bufety nabízely. Mezi tradiční sortiment patřily samozřejmě chlebíčky nebo taky tlačenka s cibulí.
Později se ale i v bufetech, kde se jedlo na stojáka, začala vařit teplá jídla. V sedmdesátých a osmdesátých letech se ale v tehdejším Československu vařilo podle norem, takže bylo prakticky jedno, kde jste jedli. Všechna jídla chutnala stejně a všude byla na jídelním lístku ta samá jídla.
Bufety na stojáka ale zůstaly oblíbené. Najíst se tam dalo rychle, ať už jste si dali oblíbené svačinové polévky jako gulášovku nebo dršťkovku, nebo vepřo knedlo zelo, smažák, řízek nebo sekanou.
pokračujte na další straně