Fyzické tresty, které zažil doma nebo ve škole, považuje i dnes za spravedlivé: „Jako nějaké trauma jsem to nikdy nebral.“ Občas prý jako každý kluk zlobil, tak byl potrestán. „Pořád si myslím, že mírné tělesné tresty nejsou na škodu, pomáhá to s kázní ve škole. Moje žena je učitelka, a když poslouchám, co nyní prožívá ve výuce, tak je mi jasná jedna věc. Sám bych v téhle době učit nemohl, to bych snad ta děcka musel pozabíjet,“ vyslovuje se s nadsázkou.
„Kura, to byly pořadne baně,“ vzpomíná na základní školu 72letý Jan Gut. „Na základce to někdy bylo hodně tvrdé. Nejhůře jsem asi prožíval klečení na dřevěných hranolech v rohu třídy. Po pár minutách to hrozně řezalo, fakt bolest,“ popisuje.
Zažil i pořádné výprasky na zadek učitelským ukazovátkem. „Nebo rány ukazovátkem do otevřených dlaní, někdy to náš třídní s tělesnými tresty trochu přeháněl,“ podotkne Gut, ale hned výrok mírní. „Výchovné facky, s tím souhlasím, ty byly záslužné, ale toho klečení nebo jiného bití, toho bylo někdy moc.“
Zazlívá však něco třídnímu i po více než půlstoletí? „Kdepak, bylo na tom i dost dobrého. Mám čtyři vnuky a vidím, jak už se ve škole ničeho nebojí. Žádná kázeň, nic, do tříd by se měl vrátit tvrdší režim, jinak všichni učitelé utečou a školství se zhroutí.“
... a jak tělesné tresty vnímáte vy? Napište nám do komentářů
zdroj: cnn.iprima.cz