3. Hobby je důležité. Každý by měl mít něco, co ho baví a naplňuje - krom jeho práce a rodiny. Já mám třeba psaní. Kolikrát se tak hrozně těším, až zasednu k počítači a začnu psát. Někdy se těším z toho důvodu, že mne můj příběh přenese v čase, že budu zase chvilku v letech osmdesátých, v době mého dětství, s mámou a s tátou. Proto o tom píšu stále dokola. Naštěstí je nás takových víc, co rádi vzpomínáme, takže u těch článků vím, že spoustu lidí potěší a to mě naplňuje i baví dvojnásob. Někdy se těším na psaní z důvodu, že nutně potřebuju něco sdělit. Já když jsem něčeho plná, tak to prostě musí ven.
4. Nezbytné maličkosti. Každodenní malé radosti ve všední dny, pospojované dohromady, ty dokáží zázraky. Ranní káva (já miluju kávu), pugét tulipánů za pár korun, co vnese jaro do našeho bytu, dobrá čokoláda, procházka s partnerem nebo nákupy (bez něj), večerní hraní na kytaru, pěknej film, sklenička vína a telefonát s Miluškou - to jsou moje malé radosti. Michal si zase po práci projede Prahu na kole a dá si jedno točený. Každému dělá radost něco jiného. A to nemluvím o tom, co všechno můžeme dělat, až bude po kovidové době.
Štěstí je všude kolem nás, jen je potřeba ho vidět a nezávidět, přát, otevřít srdce, radovat se z maličkostí a hlavně být vděčný za každý fajn den.
PS: Všem smutným a nešťastným lidem jsem chtěla tímto článkem říct, že štěstí jde ve vlnách a určitě už se valí i k vám!!!