Za dob socialismu bylo vítání občánků doslova fenoménem. Tato pravidelná činnost přináležela matrikám místních národních výborů, které zvaly nově narozené děti ve městech nebo na vesnicích na slavnostní hodinku spojenou s proslovem předsedy MNV a krátkým dramatickým pásmem jiskřiček a pionýrů.
Nezřídka si tuto událost nenechali ujít ani prarodiče a ostatní příbuzní. Maminky dostaly červené karafiáty, tatínkové pamětní list, společně si pak vyslechli dojemný proslov o tom, jak je dobře, že z potomků vychovají správného občana, který bude přínosem, posilou a oporou socialistické vlasti. Po roce 1989 tyto akce postupně téměř vymizely, abychom se k nim po několika desítkách let začali zase s nostalgií vracet.
Dnes však maminky nejsou tak nervózní jako tehdy. Vzpomínám si, že ta moje brala tenhle slavnostní akt trochu jako závazek a mluvilo se o něm se vší úctou a vážností několik týdnů dopředu. Když pak moji sestru soudruh předseda přivítal, mamka to samozřejmě oplakala.
pokračujte na další straně