Občas jsme se pořezali, zlámali jsme si nohu nebo vyrazili zub, ale nikdo na nikoho nežaloval. Prostě se to stalo.
Nikomu ani nenapadlo, že by to nebyla jen a jen naše vina. A kolikrát jsme se porvali a chodili s modřinami! Jenže jsme si je nevšímali.
Spásaly jsme se buchtami, lízali zmrzlinu a napájeli se limonádou, ale nikdo z nás z toho nepřibral, protože jsme věčně někde létali a hráli se.
Z jedné láhve pilo „iks“ lidí a nikdo z toho rozhodně neonemocněl. Neměli jsme play station, počítače, 165 kanálů satelitní televize, cédéčka, mobily, tablety, ani Internet.
Dívat se na filmy jsme chodili k tomu, kdo měl doma televizor – žádná videa tehdy také nebyly. Zato jsme měli kamarádů. Chodili jsme s nimi ven.
pokračujte na další straně