„Když jsem zjistila, že nemá ruce ani nohy, myslela jsem si, že z něho bude jen živý tvor bez života. Vůbec jsem nevěděla, co čekat, myslela jsem si, že tohle je konec. Co takový člověk bez horních a dolních končetin může v životě dělat? Jaké může mít radosti? Všechno bude najednou problém,“ vzpomíná matka.
Brzy všem dokázala, že je schopen všeho, čeho si zachce. Už ve 2 měsících matka věděla, že je výjimečný.
Když měl 2 měsíce, položila jsem ho na postel. Koutkem oka jsem ho sledovala. Dokázal se sám pobavit hračkou. Začala jsem plakat. Byl tak šťastný. Byla jsem na něj pyšná, věděla jsem, že dokáže všechno, co bude v životě chtít,“ vypráví hrdá matka.
pokračujte na další straně