2. Špičkové zdravotnictví a zdravější obyvatelstvo Podle dostupných údajů žil v roce 1989 průměrný občan Československa 71,4 roku, Rakušan 75,5 roku a Holanďan dokonce 76,9 roku. Navíc, zatímco v kapitalistických zemích od 70. let dochází ke snižování úmrtnosti, především vlivem uvědomělého přístupu ke zdraví a důrazem na zdravější životní styl, v socialistickém bloku stagnace pokračuje i v 70. a 80. letech. K poklesu úmrtnosti dochází až po pádu komunismu O perfektní zdravotnické péči se také nedá hovořit. Je pravda, že v ČSSR byly kapacity, které patřily ke světové špičce, ale běžné zdravotnictví silně zaostávalo za zbytkem světa, zejména kvůli tomu, že nebyla možnost spolupracovat na výzkumu se západními lékaři a rovněž nedocházelo k nákupu špičkového lékařského vybavení.
3. Práce je dost pro všechny, nezaměstnanost není Práce byla za socialismu povinná. Kdo by pracovat odmítl, tomu hrozilo vězení za přiživování se na státu. Udržovala se umělá přezaměstnanost, byly vytvářeny spousty nepotřebných pracovních pozic a produktivita práce byla mizerná. Každý měl tedy povinnost být zaměstnán a kdo nebyl, skončil za mřížemi. 4. Nestávaly se katastrofy O tom, že dnes jsou noviny plné pohrom a šílených věcí, které se dříve nestávaly, jste už asi také slyšeli. Pravdou je, že špatné věci se děly i tehdy. Jen o nich komunistická média neinformovala, protože se jim to nehodilo do krámu. Například o výbuchu reaktoru v Černobylu se poprvé krátká zmínka v novinách objevila až se třídenním zpožděním.
pokračujte na další straně