Galina v tu chvíli právě podřimovala a zjistila, že je nezvěstný, když ji dirigent probudil, než odešla.
Polospící stařena vystoupila z vlaku a začala si kontrolovat tašku.
Neměla ani telefon ani kabelka.
Nechápala, co se děje a co musí dělat.
Tehdy začala žádat o pomoc kolemjdoucí.
Všichni ji ale úspěšně ignorovali.
Všichni kromě jedné malé asi 30leté ženy.
Pozorně poslouchala Galinino vyprávění a plakala: "Víte, už jsem podobné příběhy slyšela.
Děti dostanou byty rodičů podvodem a jsou ponechány svému osudu.
Je pozdě, obávám se, že teď stejně nemůžete jít domů.
Mohu vám nabídnout, abyste u mě strávili noc."
Galina byla tak zoufalá, že okamžitě souhlasila.
Cizinka vzbuzovala důvěru, páchla teplem, které stará žena mnoho let nezažila.
Ukázalo se, že Maria žila sama: ženy byly ve své osamělosti podobné.
Maria ráno nabídla Galině nejen úkryt, ale i pomoc s cestou domů.
Stará žena pochopila, že ji čeká mnoho obtíží.
Nebylo jasné, co se skutečně děje a zda je v jejím bytě vše v pořádku.
Souhlasila a odpoledne se ženy rozjely na nádraží.
Zdroj: takprosto.cc