Existují samozřejmě i rodiny, kde se rodiče chovají ke svým dětem rozdílně a některé preferují. Spíš než nést si v sobě celoživotně křivdu a v každé hádce to vytahovat, srovnejte se s tím a rodičům odpusťte. I oni si to možná vyčítají, ale změnit to už zpětně nemůžou.
To, že někoho nade vše milujete, neznamená, že na něm nevidíte chyby. A tak je zcela jistě vidíte i na rodičích a chcete se jich vyvarovat. Vnímáte jejich nedostatky, byli jste přímými svědky toho, jak se snažili dělat svoji rodičovskou práci co nejlépe, a přesto jim to občas ujelo.
A i když v dospělosti máte o rodičovství jinou představu a děsí vás, že byste měli mít podobný vztah jako oni, nebo že převezmete jejich vzorce chování, rozhodně není fér jim to říkat.
Tak jako rodiče milují všechny své děti nade vše, milujete i vy mámu i tátu, i když každého trochu jinak. S každým máte jiný vztah, který se během let vyvíjí.
Jen v málo rodinách se oba rodiče mohou dětem věnovat stejně. Běžnější je model, kdy jeden řeší provoz rodiny více a třeba právě servis dětem leží na jeho bedrech. Nebo je jeden ten hodný a druhý zlý policajt: jeden dbá na pravidla a je důsledný, druhý je benevolentní pohodář. Když se na to podíváte uceleně, jde vlastně o super harmonii.
Je ale celkem přirozené, že tíhnete k tomu z rodičů, jehož přístup se vám právě hodí. Nepleťte si to s láskou!
pokračujte na další straně