Nesoulad v sexuální oblasti nezřídka směřoval až do soudních síní, kdy důvodem požadavku rozvodu u manžela bylo to, že s ním jeho drahá choť odmítala spát. V tom lepším případě si to muž dělal sám, v tom horším chodil za jinými, v nejhorším si sex doma vynucoval násilím.
Překážkou lásky mezi dvěma zamilovanými v době socialismu byla bezesporu vojna. Ta trvala dva roky, po které musela milá na svého snoubence čekat. Sexuální kontakty se doporučovaly spíše až po vojně, aby se pak náhodou nestalo, že se chlapec musel ženit. Na povolení oženit se čekat nemusel, spíše na propustku domů, aby se mohl oženit. To, že se třeba stal manželem nebo otcem, ho však dvouleté povinné vojenské služby nezbavilo. Jeho žena ale mohla dostávat podpůrné příspěvky od státu. Aby mladí lidé bez sebe příliš netrpěli, bylo vždy lepší nastupovat na vojnu ještě bez závazků a teprve po ní se poohlédnout po nějaké nevěstě.
V příručkách se často naráží také na nešťastné dotazy mladých, kteří se v první mladické nerozvážnosti hned vzali a poté zjistili, že nemají spolu až tak společného nebo že to vlastně možná „láska” ani nebyla. Po pár měsících všechno vyprchalo a nezbylo nic, jenomže papír potvrzující manželství už zůstal, navíc často i dítě. Proto odborníci v příručkách pro novomanžele doporučovali, aby se mladí lidé opravdu dobře poznali, než si řeknou své ano, a aby přistupovali k věcem manželství velmi vážně. Přece jen to mělo být na celý život, že ano…
zdroj: prozeny.blesk.cz