V dobách padesátých let, která se nesla ve znamení pracujících žen a budování pětiletky, nebylo podle režimu kosmetiky potřeba. Ženy se měly spokojit se základní hygienickou výbavou, kterou představovalo mýdlo, pasta a zubní kartáček. Jenže některé dámy se toužily přiblížit vzhledu hvězd ze západních magazínů, a tak jim nezbylo nic jiného než improvizovat. Mnohé z žen, které neměly k dispozici tužku na oči či obočí, sahaly po sirce, která barvila podobně. Místo laku na vlasu používaly cukrovou vodu či pivo. Kosmetických přípravků bylo pramálo a dámy musely myslet kreativně.
Šedesátá léta přinesla vlnu výraznějšího líčení - ženy si výrazněji malovaly oči, nosil se make-up a vyčesané drdoly. Ovšem líčidel bylo na trhu stále velmi málo. Jedním z výrobců dekorativní kosmetiky u nás byl Dermacol, jinak se k nám dostávaly produkty například z Polska či z Maďarska. Produktem, který u nás také nebyl běžně k dostání, byl deodorant Místo něj lidé používali mýdla, jejichž nabídka taktéž nebyla nikterak široká. Obyčejná mýdla se dala sehnat za tři koruny, ta lepší za sedm a luxusní až za osmnáct korun. Pověstnými mýdly bylo například Jaro, Šeřík či Olimon. Dávala se do prádla nebo také sloužila jako dárek.
pokračujte na další straně