Základní škola, léta, na která nikdy nezapomeneme. Devět let uteklo jakoby nic. Vstávání v 7:10, hygiena, snídaně, mrknout v rychlosti na ranní pohádku v telce, přitom se obléct a šup do školy. Netrpělivé čekání před školou, než školník otevře. Jupí, je to tady a dav děcek se valí do budovy. Do šatny, zout boty, sundat bundu, nasadit bačkůrky a honem do učeben. První hodina matematika, druhá čeština až do dvanácti, pak oběd ve školní jídelně, co bude? Hmm, UHO neboli univerzální hnědá omáčka, mňamka. Rozloučíme se s kamarády a domů, popřípadě na nějaký kroužek. Chvíli si hrát, napsat domácí úkoly a můžeme začít od znova… 7:10 ráno a maminčin jemný hlásek vplouvá do našich snů legendárním: „Vstávej semínko, holala, bude z tebe fiala.“