V čase, kdy dítko slavilo svátek nebo narozeniny, koupila mu maminka (nebo někdo z rodiny) většinou pro spolužáky pár balíčků bonbonů. Ty se pak rozdaly a všichni byli spokojení. Koneckonců i pro tehdejší učitele to byl celkem účinný motivační nástroj - desetidekagramový balíček bonbonů totiž stával od dvou do čtyř Kčs.
Pomineme-li sezonu zmrzlin a nanuků, pro děti doby 70. a 80. let byly velmi žádaným zbožím pochopitelně žvýkačky. Nabídce kralovalo Pedro a kulaté barevné žvýkačky. Ty se jednu dobu prodávaly po deseti kusech v různých umělohmotých obalech, které dále mohly sloužit ke hraní - například ve tvaru pendreku nebo kladívka. Tam, kde byly hodné prodavačky, daly se někdy přesvědčit, aby dítku, které nemělo na to si koupit celé balení žvýkaček (10 Kčs), obal-hračku daly, i když si koupilo třeba jen jednu kuličku.
Na trhu však už byly v té době i peprmintové a někdy i ovocné plátkové žvýkačky, sem tam i jiné druhy. V 80. letech přibyly hlavně žvýkačky Bajo, které měly pod obalem obrázky, podobně jako nedostatkové žvýkačky ze Západu (s Donaldem a Mickey Mausem). Zvláštností, ovšem spíše pro dospělé, pak byla žvýkačka Sevak
Stejně jako dnešní děti měla i generace jejich rodičů v oblibě sušenky, oplatky a čokolády. V obchodech jich bylo dostatečné množství, cenově se všechny produkty pohybovaly většinou velice podobně, a tak dítě školou povinné vědělo, co přesně si může koupit, když má v peněžence pětikorunu, jak se může rozšoupnout s desetikačkou, ale i s několika haléři. Bylo jasné, že stejně toho nakoupí v Praze jako u babičky na vesnici.
zdroj: styl.instory.cz