V období před rokem 1989 bylo pro tehdejší Československo typické, že bylo nemyslitelné jakkoliv vyčnívat z davu. Svoboda, kterou máme dnes, byla pro obyvatele tehdejší doby luxusem, o kterém si mohli nechat zdát. A týkalo se to i těch nejzákladnějších věcí - práce, cestování, oblékání či možnosti vyjádřit svůj názor. Každý občan musel chodit do práce a nezaměstnanost v podstatě neexistovala. Pracovní doba byla jasně daná a plat takový, aby z něj každý člověk mohl pokrýt své životní potřeby. To se alespoň tvrdilo oficiálně. Mnoho lidí ale žilo pod sociálním minimem.Statisíce lidí nemohly pracovat ve svém oboru. A proč? Protože se to státu prostě nehodilo. Kdo pracovat nechtěl, nebo se práci vyhýbal, tomu hrozil pobyt ve vězení.
Lidé v předrevoluční době také nosili velmi podobné kousky oblečení. Vliv Západu byl tabu, a tak nikdo nevyčníval z davu. A kdo ano, tomu věnovali strážci zákona velkou pozornost. A stejně tak byla tabu i svoboda slova. Člověk si zkrátka nemohl říkat to, co chtěl. Nadávat na vládu? Ani omylem! Režim si zkrátka pohlídal to, aby byli lidé jako stádo ovcí, které jednoduše ovládali. A jakmile se snažil někdo vybočit, čekal ho postih.
pokračujte na další straně