Jestli za socialismu bylo něčeho dost a obvykle v dobré kvalitě, byla to čokoláda. Čokoládové výrobky, zejména ty z Čech a Moravy, měly skvělou pověst i v zahraničí a představovaly významný exportní artikl. Oblíbené byly bonboniéry Lidka, podobné renomé měly také čokolády Libuše, Rusalka a Šárka. Nebyly moc levné - tabulka tehdy stávala zhruba 11 korun - ale i tak šly na odbyt
Vyhlášené čokolády se vyráběly až do začátku 90. let pod značkou privatizovaného Orionu. Dětem chutnaly kromě standardních čokolád třeba čokoládové mince či kočičí jazýčky, prodávané za 5 korun. Velké oblibě se u nich těšily i lentilky a různé čokoládové tyčinky, jako byla například Deli. Překvapivě přibližně stejně bohatý sortiment pochoutek obsahovaly za socialismu i regály s bonbóny, jejichž balení dostávala různé názvy - drops, roks, furé či dražé. Jistou popularitu měly bonbóny Sparta, Slavia či Hašlerky. Chutné byly i mléčné, kakaové či ovocné karamely, které se parádně lepily na zuby. A byl by hřích nezmínit například i Bon Pari, Antiperle či Lipo.
Převratným mezníkem v dějinách výroby socialistických cukrovinek bylo rozhodnutí hygieniků, že žvýkání není škodlivé. Výroba první žvýkačky se rozjela ve Velimi, v jejichž podniku vznikla bezejmenná mentolová žvýkačka. Až o několik let později se k nám dostaly žvýkačky holandské firmy Maple Leaf, které obsahovaly komiksové stripy ze studia Walta Disneyho A činila se i Velim, která vyprodukovala ovocnou žvýkačku Pedro, jež je populární dodnes.
pokračujte na další straně