Fotografování bylo v době normalizace zcela odlišné od toho, jak probíhá nyní. Ani u reklamního focení, jakým vznikající obrázek na kolekci jednoznačně byl, neexistovala žádná produkce, kostymérna, maskérna. A dokonce ani ateliér!
Jak před časem popsala Michaela médiím, produkci zastala trenérka a maminka obou gymnastek, maskérna se omezila na lehké nalíčení. A jako ateliér posloužil trenérčin byt, zatímco kostýmy ušila babička dívek. Byla totiž švadlena.
A na co ráda dodnes Michaela vzpomíná? V mysli jí utkvělo to, že trenérčin byt byl malý, ale žilo v něm několik koček, které se při focení procházely po bytě. Dívenky se tak alespoň zabavily a odreagovaly. Stromeček, u kterého se focení odehrávalo, byl umělý, protože snímek vznikal na začátku října. Živé stromky nebyly k sehnání.
Celé focení bylo podle jejích vzpomínek krásné, i když namáhavé. „Každá ze tří zkoušek trvala několik hodin a já jsem musela dlouho stát a natahovat ruku ke stromečku. Bylo to namáhavé, ruka mě už bolela a bylo mi navíc horko od světel. Když se mi však nějaká figurka roztavila v ruce, a to nebylo tak zřídka, mohla jsem si ji za odměnu sníst,“ vylíčila nyní v dospělosti médiím zkušenosti ze svého „modelingu“ Michaela. Přiznala dokonce, že z celé kolekce jí tenkrát chutnal nejvíc malý Mikuláš plněný bílým fondánem.
pokračujte na další straně