Ale nějak zapomínáme, že i když vyrůstáme, naše matky se o nás stále bojí. Kontakt ubylo, nevoláme jí tak často a s vnukem se tak často nevídá. Ale udržovat vřelý vztah s mámou se vyplácí. Až když ztratíme tak blízkou osobu, uvědomíme si, jak moc nemáme čas jim to říct. Pak jsme si začali vyčítat, že jí často nevoláme, nebo schválně nezvedáme telefon.
Zpráva o matčině smrti ji velmi zasáhla a zdá se, že ji nic nevyléčí. V těžké chvíli nám samozřejmě může pomoci partner nebo vlastní děti, ale oni ztrátu nesnášejí o nic lépe. Je to ale také čas uvědomit si, jak moc jako rodiče pro své blízké znamenáme a že jednou budou naše děti plakat stejně.
článek pokračuje na další straně