„Právě proto, že nebyly ledničky a jakékoliv jídlo bylo vzácné a drahé, vařilo se pouze tolik, aby bylo dost k obědu nebo večeři a nic většinou nezbývalo. Za druhé, stravovací zvyklosti byly zcela jiné, nekonzumovaly se takové potraviny jako majonéza, šlehačkové moučníky, lahůdky, salámy, sýry a jogurty, tudíž lednička ani nebyla potřeba. Na venkově se potraviny ukládaly do chladného sklípku nebo špajzky, teplota do 10 °C byla dostačující. Máslo se muselo nejprve přepustit a pak se uchovávalo stejně jako sádlo v chladu a temnu. Vajíčka se ukládala do zásoby do menších nádob naplněných obilím, dále se voskovala, potírala škrobem, nakládala do vápenného roztoku, později do takzvaného vodního skla a opět se ukládala v chladu. Mléko a sladká smetana se nechaly zkysnout, jejich trvanlivost pak byla značná. Aby se zbytky pečeného nebo vařeného masa nezkazily, zalévaly se do rosolu, který se připravil například z kolena od telecí kýty, ze šlach a kližek. Vařené ryby se polévaly vařeným octem s kořením. Jablka, brambory, zelenina a kysané zelí byly uložené ve sklepě. Ve sklepích bývaly velké kusy ledu, díky kterým se chlad ve sklepě udržel i v letních měsících. Podlahy takových sklepů bývaly sešikmené a vyskládané kamennými placáky, aby se tající voda mohla vsáknout i odtéct. Ve městech ke krátkodobému uchovávání potravin sloužily chladné, dobře větrané špajzky, později první lednice – kovové skříňky s oddělenou přihrádkou na kus ledu.
Pokračování na další straně