Vraťme se do doby, kdy se na nákupy chodilo pěšky, na banány se stávala se fronta až za roh, obchody v týdnu zavíraly v šest večer a v sobotu měli otevřeno maximálně do oběda. Kdo pracoval do večera, třeba na poště jako moje mamka, zastavil se na menší nákup před prací nebo si odskočil o polední pauze. Na větší nákup chodívala rodina většinou hromadně v sobotu. Každá sebemenší vesnice měla obchod s potravinami a pokud ne, jezdila k nim pojízdná prodejna. A neděle? V neděli se chodilo na rodinné obědy, na návštěvy k příbuzným, na společné procházky. Všude bylo zavřeno, nebylo třeba obchodů, vždyť každá šikovná hospodyňka si uměla nakoupit a rozvrhnout jídelníček na celý týden.
Jó tenkrát ... ráda vzpomínám na ty časy mého dětství, obzvlášť v téhle době. Občas mi připadá, jakoby to bylo všechno před pár lety, kdy jsem funěla do kopce ke hřbitovu a babička v šátečku vedle mne.
Auto se používalo většinou jen na delší cesty, takže nákup nosili v taškách skoro kilometr do strmého kopce nebo kilometr a půl kopcem mírnějším.
pokračujte na další straně