Ale nejen moje generace vzpomíná ráda na dětství. Když se zeptám mé osmdesátileté sousedky Věrky, jaké měla dětství, začne vyprávět tak krásné historky, že bych jí poslouchala hodiny. Třeba jak hrála tady před barákem, před sedmdesáti lety, s dětma kafíčko. To se dvě kuličky hodí do jamky a jedna musí vyskočit. Prý měla i skleněnky, ale těma neházela, jen hliněnkama. Nebo si kreslila na obrubník kamínkem vodu, les, potom se našlo obroušené sklíčko a tím se přes to všechno cvrnkalo. Také hrála školku s míčem o protější barák a na schovku v celém domě - od sklepů až po prádelnu na půdě.
... a na co vzpomínáte nejraději vy? Podělte se s námi o své vzpomínky...