V době, kdy je možné i v domácích podmínkách připravit výběrovou kávu, dává stále mnoho Čechů přednost starému dobrému „turkovi“. Káva připravovaná z hrubě mleté směsi arabiky a robusty, kterou stačí zalít horkou vodou, má přitom s pravou tureckou kávou pramálo společného. Tradice kávy s lógrem na dně sahá až do poválečného období, kdy bylo o kvalitní zrna i domácí kávovary nouze.
V Česku se káva začala pít ve velkém až ve 20. století, kdy také vzniklo množství kaváren a pražíren. V meziválečném období se pak popíjela především ve vysokých kruzích. Kávové kultuře zasadila velkou ránu druhá světová válka, která zapříčinila její nedostatek. V této době si Češi museli vystačit s velmi nekvalitní kávou z obchodů a různými náhražkami, jako jsou caro nebo melta.
V tehdejší době nebylo zvykem vlastnit v domácnosti kávovar, i proto lidé přistupovali k tomu nejobyčejnějšímu způsobu přípravy – zalévání kávy horkou vodou. Nejdostupnějším druhem byla směs arabiky a robusty, kterou stačilo spařit, zamíchat lžičkou a lógr nechat usadit na dně.
pokračujte na další straně