Duchovním otcem mončičáků byl Yoshiharu Washinostaff a jejich poselstvím bylo vzbuzovat u těch nejmenších ratolestí respekt a lásku. V Japonsku je začala sériově vyrábět firma Sekiguči. Do Spojených států se série japonských plyšových opiček dostala až po jedenácti letech po zahájení výroby firmou Sekiguchi Corporation. Do československých Tuzexů se tyto japonské opičky, dostaly o poznání dříve. Později byly k mání i v běžných hračkářstvích.
Mončičáci nevznikli jen tak z čistého nebe. Na jejich začátku stála opička Kuta Kuta. Stačilo zjemnit její opičí rysy, aby se hračka více líbila malým dětem, a první mončičák byl na světě. Podobnost s opičkou jí dala první část jména „mon“ (připomínající anglické „monkey“). Druhá část slova „či - či“ foneticky přepisuje citoslovce, které Japonci používají pro vyjádření zvuku dětského cumlání dudlíku. Ve Francii si výslovnost upravili na „Mine Kiki“, v Anglii jsou opičky známé jako "chicaboo", v Itálii "Mon Cicci" a v Maďarsku "Moncsicsi". Čechoslováci převzali japonský název a zapsali ho již nesmazatelně do svých slovníků.
Hned po uvedení se japonský trh mohl doslova zbláznit. Mončičí holčička a chlapeček s brindáčky a palcem v puse ovládli televizní obrazovky i potisky na trička. Už rok na to začal export směrem do Německa a Rakouska, odkud ovládl celou Evropu. Druhým směrem, tedy do Ameriky, se opička dostala až v roce 1980, kdy její výrobu zahájila firma Mattel. Kvůli nízkému zájmu ale linku ukončila a mončičák se tak dostal mezi americké děti bezmála o deset let později než mezi ty české. V Německu byli mončičáci dokonce tak populární, že svým prodejem překonali vlastní japonskou domovinu.
pokračujte na další straně