Chtěla bych se přestěhovat ke své dceři, ale i ta už má rodinu a nechtějí si k sobě nastěhovat starého člověka. I když jejich často navštěvuji a vždy se z toho těší. Dají mi čaj, jídlo a vyslechnou. Čím častěji k nim přijdu, tím méně se mi chce jít domů. No musím … ”
Není to přece normální, že život, ačkoli v úctyhodném věku, nás zcela přestane těšit.
V tomto příběhu je jedinou dobrou zprávou, že žena se sama zamyslela nad nenormálnosti této situace a začala hledat způsoby, jak ji vyřešit.