V 50. letech byly knihy pro děti a mládež často psány strohým a schematickým stylem, což bylo výrazným kontrastem k hravým a poetickým povídkám Josefa Čapka. S příchodem 60. let a Pražským jarem se vracela hravost a poetická nadnesenost do dětské literatury. Pohádky od Václava Čtvrtka, jako byly "Pohádky z mechu a kapradí" či "O makové panence a motýlu Emanuelovi," se staly základem pro jedny z nejznámějších a divácky nejúspěšnějších večerníčků. Děti i dospělí byli nadšeni těmito kouzelnými příběhy.
Avšak v 70. letech se klima začalo měnit. Doznívající 60. léta byla následována tvorbou seznamu zakázaných autorů a patetickou propagandou výchovy k socialismu. Autoři se ocitli pod stále větším tlakem a neměli takovou svobodu jako dříve. Přestože byla tvorba pro děti tradičně apolitická, formalismus se stále více projevoval. Nicméně, někteří autoři dokázali tento tlak obejít a zachovat kouzlo nesmyslnosti, což bylo zvláště patrné v dílech jako "Šlo povidlo na vandr" od Jana Vodňanského nebo "Aprílová škola" od Jiřího Žáčka. Tyto knihy si stále udržují své místo v srdcích čtenářů díky svému jemnému nonsensu a schopnosti uniknout politickým omezením.
Celkově lze říci, že povinná četba za socialismu byla složitým obdobím pro literaturu v Československu. I přes politické omezení a tlak se podařilo některým autorům zachovat důležitou roli knihy jako média pro zábavu, vzdělání a rozvoj dětské duše.
zdroj: poznatsvet.cz