Chodila do recitačního kroužku a do pěveckého sboru, trénovala moderní gymnastiku a od sedmi let hrála na klavír. Pak přišla na řadu kytara, po ní flétna, foukací harmonika a banjo. Saxofon a ukulele se přidaly do party později.
Po maturitě na Střední průmyslové škole grafické vyhrála soutěž pro začínající interprety Talent 70. Zpěvačku Juditu Čeřovskou, která seděla v porotě, prý tehdy dohnal Jitčin francouzský šanson k slzám.
Když šla pak později na konkurz do slavného Divadla Semafor, kde sháněli posilu legendárních Semafor Girls, zvolila podobný repertoár, ale požádali ji o rychlejší písničku. Hrábla tedy do kytary a vyšvihla hit Život je jen náhoda. A vzali ji.
Kromě účinkování v Semaforu, např. ve hrách Kytice, Elektrická puma či Smutek bláznivých panen, se prosadila i v rozhlase a na nahrávkách Supraphonu, s Karlem Gottem se objevila také ve filmu Hvězda padá vzhůru.
Velmi úspěšná byla její práce s dětmi, pamětníci si jistě připomenou Malý televizní kabaret a Studio Kamarád. Zahrála si i v řadě českých pohádek, jako byla třeba Královna Koloběžka, Doktorská pohádka, O chytrém Honzovi aneb Jak se Honza stal králem a Vohnice a Kylián.
pokračujte na další straně