Otce sice od svých sedmi let neviděl, ale na dětství vzpomíná herec rád – hlavně na nejrůznější legrácky, které vyváděl s kamarády. „Bydleli jsme s kamarádem Pavlem přes ulici ve zvýšeném přízemí. Natáhli jsme černou nit, a když šel po ulici pán v klobouku, tak jsme mu ho elegantně shodili,“ vyprávěl pro dvojku.rozhlas.cz.
A vtipkoval i ve škole – k nelibosti své paní učitelky. Však také jako žák dostal několik zajímavých poznámek. Jednou za hraní s imaginární gumičkou a jednou za závod se židlí. Poznámka zněla: „Jezdí se židlí po třídě a dělá autíčko, viděl mě, a ještě drze zatroubil.“
Už jako dítě hrál ochotnické divadlo v Osvětové besedě. V dobách gymnaziálních studií toužil po lékařském plášti. „Chtěl jsem být chirurg nebo ortoped, ale nešlo to a roku 1956 mi byl doporučen technický obor. Pak už mi bylo jedno, co vystuduju, a šel jsem na stavařinu, i když jsem k technice neměl vztah,“ vyprávěl.
V roce 1968 začal uvádět koncerty skupiny Rangers (později Plavci), během kterých se poprvé uplatnil se svými komickými výstupy. Souběžně pracoval jako projektant, sdílel společnou kancelář s Pavlem Bobkem (†76), který ho doporučil do Semaforu. V tehdy velmi slavném divadle působil herec v letech 1973-1980.
pokračujte na další straně