Samozřejmě se týdenní výlety neobešly bez nějakých průšvihů a to se pak žákovská knížka jen červenala poznámkami. Děti šly domů se staženými půlkami a druhý den rodiče mazali do školy s omluvou. To už dnešní mládež také nezná. Žákovské jsou v elektronické podobě, takže maminka ví ještě dříve než Maruška, co dostala za známku. Nehledě na to, že pokud by nedej bože dostala její holčička poznámku, určitě si na ni učitel zasedl a měl by odejít ze školy. Za socialismu dostala ratolest pár facek, nebo vařečkou na zadek a byl na chvíli klid.
Nejhorším trestem pak bylo domácí vězení. Minimálně celý jeden den (více dní by to s ním doma rodiče nevydrželi) se dítko muselo dívat z okna, jak jeho kamarádi řádí na prolejzkách, lezou po stromech nebo hrají čáru s céčkami. Kdo mě barevný řetěz s céčkami nejdelší, byl toho dne král. Jediný, kdo mohl krále zastínit, byl hrdina, jenž doma tatínkovi ukradl ‚‚hambaté” časopisy. To pak céčka letěla do kouta a pěkně v utajení si všichni prohlíželi nestydaté nahotinky.
Mládí za socialismu mělo rozhodně něco do sebe. Většina dětí takové dospívání už nikdy nezažije, protože moderní technologie převzaly vládu nad jejich světem. Místo toho, aby šly ven, raději sedí asociálně doma a s kamarády si píšou přes internet. Zmizelo také kouzlo špatných známek nebo poznámek, kdy se ratolest musela sama přiznat. Dnes už díky elektronickým ‚‚žákajdám” rodiče seřvou dítě po mobilu, ještě dříve, než dojde domů. Všichni jsou tak ochuzeni o zážitky, odpovědnost, ale i vtipné chvíle strávené nejen ve školních lavicích.
Socialismus byl alespoň pro děti ve znamení mnoha zážitků, svobody a volnosti
zdroj: svetzeny.cz