Měla být profesorkou, jak si přáli její rodiče a ona ostatně také. Učila se výborně, s žádným předmětem neměla problémy a na divadelní fakultu se dostala vlastně nedopatřením. Doprovázela tam spolužačku z gymnázia a zaujala. Její tatínek, hudební skladatel a šéfdirigent několika rozhlasových orchestrů Antonín Devátý, z toho radost neměl, dokonce ji dlouho přemlouval, aby přešla na jinou vysokou školu. Ale jí se herectví zalíbilo, od školy až do odchodu do důchodu byla věrná Realistickému, dnes Švandovu divadlu na Smíchově a poté zahájila svou druhou kariéru, kterou považuje dokonce za úspěšnější, než tu hereckou. A to hrála spoustu krásných a velkých rolí.
Ostatně smíchovské divadlo se jí stalo osudem, protože v něm potkala několik lásek a své dva, respektive tři manžele, protože Josefa Vinkláře si vzala dvakrát. Mimochodem dost se jí dotklo, když jeden bulvární list napsal, že právě dva sňatky s Vinklářem považuje za svůj největší životní úspěch. Ona to ale vidí jinak, za svůj úspěch považuje své dva syny, otcem mladšího je Josef Vinklář, staršího Miloš Hlavica, také svá vnoučata, ale hlavně svoji nezávislost a svobodu.
pokračujte na další straně